Andy z Újezdského ranče

Po "náročných" životních zkušenostech, jsem se dostal do smečky, kde mě zahrnují láskou a veškerou péčí, jakou jsem si ani nedokázal představit. Dodnes jsem jim vděčen a miluji je celou svou duší. To je ale na jiný příběh.

Jednou se tak vyhřívám na slunku za domem a najednou slyším branku. Zajímalo mě, kdo k nám přišel a proto jsem se vyběhl podívat. Byl to náš Matěj v doprovodu cizí slečny (Terka). Moc se smála a hned mě začala mazlit, drbat za ouškem a na bříšku. Přivítala se i s Jenny a Angískou. Později se u nás začala objevovat častěji a já si na ni zvykl. Párkrát jsme šli, já, Jenny, Angíska, Matěj a Terka na procházku. Byla to sranda, házeli nám klacky, míčky a nevím co ještě. Jednou k nám Terka přišla na večeři a navrhla mým páníčkům (Bořik a Vladana), že by chtěla zkusit chodit na záchranařinu, ale že potřebuje mně. Vladana i Bořik souhlasili. Všichni tři z toho ale byli nesví. Terka neměla moc zkušeností s výcvikem psů, já jsem pěkně tvrdohlavý a Vladana a Bořik se o mně báli.

Za 14 dní na to jsme se jeli podívat na Nový Hradec na cvičák. Záchranáři měli zrovínka nácvik vyhledání osob na plochách a tak jsem měl možnost se hned ukázat. Šli jsme všichni do lesa, Terka mě vzala za vodítko a Vladana mi utekla za nejbližší strom. Bál jsem se, že když ji hned nenajdu, ztratím ji navždy. Těch pusinek co dostala. Já jsem dostal piškotky a pochopil jsem, že tahle hra, mě nejspíš bude bavit. Později jsem už jezdil jen s Terkou. Nejednou jsem ji zkoušel. Nechtěl jsem štěkat, hledat a už vůbec né běhat za cizími lidmi. Dnes už ale když někoho najdu, lehnu si u něj a štěkám, než přijde Terka. Doma štěkám na vše, co si chci vzít a nedosáhnu na to. Míček, hračku, pískadlo a už i když chci ven. Je to švanda.

Pilně jsme s Terezou trénovali, stopy, poslušnosti, překážky. V létě 2007 jsme byli na Spáleništi (táboře), kde jsmě měli možnost dopilovat nedostatky a vrhnout se na složení zkoušky ZZZ dle národního řádu SZBK. Byla to první Terčina zkouška a musím říct, že to neustála. Oba jsme byli unaveni a mně se nechtělo čuchat stopy. Už to vypadalo, že snad ani na zkoušku nenastoupíme, ale všichni nás podrželi a my jsem sebrali veškerou odvahu a vyrazili. Zkoušku jsme složili a stali se tak členy královéhradecké brigády kynologů.

Dnes se připravujeme na zkoušku RH-E dle mezinárodního řádu SZBK. Je potřeba doladit překážky, oční kontakt a vlastně všechno, teď už jsme si ale slíbili, že si budeme důvěřovat a pokud se nám nezadaří, nic se nestane. Zkouška je přeci od slova zkusit :-).

Jsem rád, že do naší party přibyl můj syn Rendy. Naučím ho vše, co půjde a ohlídám ho. Je to přeci jen má krev.



Rekapitulace:
cca říjen 2006 jsme byli zařazeni mezi čekatele SZBK
srpen 2007 jsme se složením zkoušky ZZZ stali členy SZBK
9.8. 08 jsme složili zkoušku RH-E
Zdroj fotografií: Archiv Hardy Horde