Během předešlých dvou let se toho událo mnoho, potkal jsem mnoho nových kamarádů, stal jsem se členem královéhradeckého týmu dogfrisbee a poznal spousty nových míst.

Z těch nejsilnějších zážitků bych vypíchl jednu nepříjemnou událost: Poslední víkend v červnu jsme s hradeckým dogfrisbee týmem vyrazili na závody do Brna. Já a Terka jsme jeli jako doprovod a hlavně fandit. Během sobotního odpoledne jsem se šel s Terkou proběhnout kousek za plac, na kterém probíhali závody, a protože jsem většinu času trávil na vodítku, chtěl jsem si to vynahradit. Vyběhl jsem zábavě vstříc. Do cesty se mi ale postavila překážka ve formě myší díry. Bohužel jsem do ni šlápl a během mžiku jsem zacítil bolest v pravé kyčli. Nožku jsem si vykloubil, ale byl jsem statečný. Mnohem víc než Terka. Ta se ke mně rozeběhla a položila mě na bok. Nevěděla co má dělat a tak volala o pomc. Naštěstí šla kolem Verunka s klukama, která doběhla pro pomoc. Potkala Janu Vadasovou (tímto ji ještě jednou děkuji), která pohotově přiběhla a nožku mi vrátila do původní polohy. Vysvětlila Terce co dělat a poslala nás na brňěnskou veterinu, kam nás odvezla Martina. Paní doktorka nám řekla, že bude stačit nastolit na 3 týdny klid a pak to bude dobré, ale že bude lepší, když se zastavíme na veterině v Hradci. Bydlíme v 5. patře bez výtahu a udržet mě v klidu znamenalo, nosit mě po schodech. Po příjezdu do Hradce jsme zajeli na kontrolu k panu doktorovi Ekrovi. Ten nás ale vůbec nepotěšil, vzal mě na RTG, kde se ukázalo, že mám přetržený nějkaý vaz v kloubu a že to bude chtít min. 6 týdnů v klidu. Naštěstí se knám nastěhoval Jirka, který mě ochotně nosil a hlídal, když byla Tereza v práci.

Teď už ale chodím po svých a pomalu si zvykám na větší a větší zátěž. Jde to pomalu, ale není kam spěchat. Zdraví je přednější. Terka se už domluvila s Hradeckými záchranáři na lehčím tréninku, tak doufám, že už brzy začněm jezdit na tréninky. Bohužel dogfrisbee zatím odložíme k ledu, uvidíme až časem. Teď nás ale docela baví poslušnost, tak uvidíme, zda se nepokusíme složit nějakou tu záchranářskou zkoušku.

Druhá věc, kterou bych zde rád řekl je, že k nám do smečky přibyl nový člen. Jmenuje se Abe (čti Ejb), má hlavu, uši, oči, čtyři tlapky i ocas jako já, ale není jako já. Pořád se myje a tak divně štěká. No on teda spíš mňouká. Je to totiž kocour.