6.9. 2008
6.9. 2008 tomu bylo přesně 366 dní (527 hodin a 40 minut) od mého narození.
Ano už tomu je 1 rok.
Ohlédnutí za tímto rokem mi přináší úsměvné vzpomínky, na které s paničkou rádi myslíme. Těchto 366 dní mi dalo možnost poznat jak krásný může být vztah mezi psem a člověkem. Lidé jsou totiž velmi zvláštní živočišný druh, mají divné návyky a některým jejich hrám nerozumím a naopak oni některým našim hrám také nerozumí. Jsou to ale jen vyjímky a já mohu říci, že jsem na svého dvounožce měl štěstí.
Tereza se mi věnuje ve svém volném čase a dokonce mám i dostatek času pro odpočinek. Moje práce je mnohdy náročná, musíte uznat, že přečtení všech tiskovin, vypreparování měkoučké vaty z divného obalu ve tvaru mědvěda, nebo vysazení všech květin z květináčů zabere spousty času a energie. Tuto energii pak nabírám hned jak se rozední, po vyvenčení a snídani totiž Terka odejde pryč, abych měl klid na spánek. Když jsem ale odpočatý, vrací se domů a začíná to znovu.
Hodně času trávíme venku s kamarádem Portem, Kelly a tetou Martinou. S Portem si hodně hrajeme na babu, přetahujeme se o klacky a chodíme plavat do řeky. Už jsme pochopili, že když holky řeknou: "Tak jdeme domů!", znamená to, že se musíme ještě naposledy okoupat a hurá do pelíšku. Je divné, že nás nikdy nepochválí, ale určitě to tak děláme dobře.
Panička mi někdy říká, že jsem na tu či onu věc ještě moc mladý, ale už mi dovolila být u založení gangu. Říkáme si HRADECKÝ BORDER GANG (HBG). Když je hezky, poprosím Terku a ona zavolá všem tetám, co žijí se všemi členy HBG a vyrazíme na procházku. Tyto procházky mě moc baví a vždy když končí, už se těším na další.
Někdy taky hrajeme s paničkou takovou hru, že mi něco řekne a já to hned musím udělat. Třeba když mi řekne : "Sedni!", musím hned položit zadek na zem. Čím rychleji to udělám, tím dřív dostanu odměnu. Zkoušel jsem ji taky něco naučit, ale nepochopila to. Třeba jsem žačal štěkat a ona mi měla dát mňaminku, ale nic se nedělo. Když ale ona řekne: "Štěkej!" a já zaštěkám, pamlsek dostanu. Její hry jsou proto zajímavější.
Výčet věcí, které jsem poznal a zážitků které jsem prožil, by byl na sáhodlouhé hodiny psaní, a tak si něco nechám na později. Dám teď trochu prostoru Tereze, protože ona jistě má co dodat.
Už asi všichni vědí, že Redny je můj první vlastní pes (v rodině vždycky nějaký pes byl, Beneček a Alfík, ale taky byl vždycky někdo, kdo se postaral o krmení, venčení...) a začátky mého soužití se psem, nebyly nejsnažší. Znalosti jsem měla na úrovni základů a tak jsem moc ráda, že kolem sebe mám spousty vzdělanějších a hlavně ochotných lidí, kteří mi vždy pomohou najít řešení problému.
Děkuji jmenovitě Vladaně a Bořikovi Šimkovým, Editě Labíkové, Katce Staňkové, Ditě a Renkovi Finsterle, Martině a Honzovi a všem mým blízkým za ochotu a trpělivost se mnou.
Náhledy fotografií ze složky Rendy
Komentáře
Přehled komentářů
Knedlíčku všechno nejlepší k tvým prvním narozeninám.Už jseš velkej kluk, tak se s tebou panička může vrhnout do všeho naplno:-).Škoda, že má tu blbou práci(ztráta času,co?)
Pro Terku: Nemáš za co děkovat.Dyť si pomáháme navzájem;-)
Gratulace
(Martina a smečka, 11. 9. 2008 8:28)