Andy z Újezdského ranče

Sraz byl jako už několikrát na Novém Hradci u planetária a my jsem opět přijeli pozdě. Všichni na nás už čekali: Dáša a Filip s Adélkou a Viktorkou, Petr a Monika s Bety a Artem, Šárka s Kerrýsem, Martina s Portem, Vladana s Fárátkem, Jenny a Indym a Kamča s Jesy. V počtu 11 psů a 9 dvounožců se vyrazilo k záchytnému bodu Koliba, cestou jsem šli kolem vodní plochy Cikán a pak už celou dobu po lesních cestičkách. Potkávali jsem jen velmi málo lidí a tak jsem my čtyřnozí mohli být celou dobu na volno. To vám byla sranda. Noví kamarádi se rychle zapojili do již vyzkoušených her jako jsou: hra na babu, chyť toho kdo má klacek, nebo najdi tu nejvoňavější věc a pěkně se v ní vyválej.

Dvounožci tenrokrát nasadili rychlejší tempo chůze, tak se stalo, že jsme na Kolibu dorazili dříve, než jak bylo původně naplánováno. Ničemu to ale nevadilo, jen se mi zdálo, že si během chůze tolik nepovídali a jen hlasitěji dýchali. V Motorestu na Kolibě si chtěli dát "za odměnu" oběd, ale po neshodě s neochotným personálem dostali jen čaj a kávu. My všichni jsme cítili křivdu a tak krom toho, že jsme si všichni zanadávali pod záminkou štěkání na kotě, vyjádřila bíglice Jesy své pocity za nás za všechny. Po cca půl hodinovém odpočinku jsem opět vyrazili na cestu. Tentokrát už ale směrem k Hradci a silnici jsme měli po levé tlapce. Jak se ukázalo, příprava dvounožců nebyla dokonalá, nikdo si s sebou nevzal mapou a tak chvíli šli jen tak podél silnice a doufali, že potkají nějaký rozcestník. Téměř všechny cesty je ale vždy zavedli zpět k silnici a když už se napotřetí kus vraceli, potkali jsme vodní plochu U Myslivecké Cesty. My chlupatí jsme toho využili a až na pár vyjímek jsem se všichni schladili. Další kroky nás už zavedli na druhou stranu silnice, podél které jsme došli až na Biřičku. Zde teprve dostala hra najdi nejvoňavější... ty správné grády. Bahno, jež nám bylo těsně nad kolena bylo to správné místo. Pěkně jsme se nalíčili a vyrazili za svými páníčky. Ti z toho nebyli nijak nadšeni (musíme jim ještě vysvětlit pravidla) a tak nám znovu dovolili jít si zaplavat. Písek na břehu však posloužil jako náhražka za bahno. Už nás čekali jen 2, 3 kilometry k cíli. Vrátili jsem se k Cikánu a mezi domky pak k Daltíku, trochu do kopce a byli jsem zpět u aut. Zde jsem se všichni rozloučili a rozjeli se ke svým domovům.

Děkujeme Všem zúčastněným a těšíme se na další hezký den.