Záchranná brigáda kynologů Královéhradeckého kraje
1. 2. 2008
Můj taťulda Indy se společně s mou paničkou věnují již cca 1 rok "záchranařině". Oba je to moc baví a společnými silami složili vstupní zkoušku ZZZ. Povedlo se jim to nejen díky odhodlání obou, ale hlavně díky pomoci zkušenějších kamarádů (děkuji Všem). Vztah mezi Indym a paničkou se velmi prohloubil a ta se na popud "strejdy" Bořika rozhodla, že rozšíří řady záchranářů ještě o jednu borderku. Shodou náhod se Indymu (Crazy Brown Gasko Prim) a Sáře (Cilka Slezský Hrádek) právě narodily štěňátka a mezi nimi jsem byl i JÁ! Dodnes mi panička vypráví o lásce na první pohled.
Panička už sice zkušenosti se psy měla již dříve, ale ještě nikdy nevychovávala štěňákto. Byla ale rozhodnuta (a stále je), zvládnout to na jedničku. Všechno se učíme formou hry, nenásilně a pomalu. Je mnoho informací, které jí ještě schází, ale protože má mnoho zkušených kamárádů, vždy ví, kam se otočit. Už umíme sedni, ke mně a cvičíme štěkání na povel. Všechny cviky se učíme doma a jednou týdně pak máme možnost vyzkoušet si je na cvičáku. Jednou za 14 dní od devíti hodin ráno jezdíme do Josefova na sutiny a jedenkrát za 14 na plochy na Novém Hradci, kde je také "cvičák", tam chodíme každou sobotu od půl druhé. Já se zatím seznamuji s prostředím a panička cvičí s Indym. Už jsem ale taky zkoušel hledat paničku. Jeden strejda mě držel na vodítku a panička mě provokovala s mou neoblíbenější hračkou (balónek na provázku), pak najednou začala utíkat a dřepla si za nejbližší stromek. Na mně si ale nepřišla, hned jak mě strejda pustil, vyběhl jsem za ní a celou jsem ji opusinkoval. Vrtěl jsem sice ocáskem, ale celý den jsme ji už nespustil z očí. To samé jsme již zkoušeli v sutinách. Byla to sranda.
Snad mi to panička nezkazí a půjde nám to tak dobře, jako našim kamarádům.
Panička už sice zkušenosti se psy měla již dříve, ale ještě nikdy nevychovávala štěňákto. Byla ale rozhodnuta (a stále je), zvládnout to na jedničku. Všechno se učíme formou hry, nenásilně a pomalu. Je mnoho informací, které jí ještě schází, ale protože má mnoho zkušených kamárádů, vždy ví, kam se otočit. Už umíme sedni, ke mně a cvičíme štěkání na povel. Všechny cviky se učíme doma a jednou týdně pak máme možnost vyzkoušet si je na cvičáku. Jednou za 14 dní od devíti hodin ráno jezdíme do Josefova na sutiny a jedenkrát za 14 na plochy na Novém Hradci, kde je také "cvičák", tam chodíme každou sobotu od půl druhé. Já se zatím seznamuji s prostředím a panička cvičí s Indym. Už jsem ale taky zkoušel hledat paničku. Jeden strejda mě držel na vodítku a panička mě provokovala s mou neoblíbenější hračkou (balónek na provázku), pak najednou začala utíkat a dřepla si za nejbližší stromek. Na mně si ale nepřišla, hned jak mě strejda pustil, vyběhl jsem za ní a celou jsem ji opusinkoval. Vrtěl jsem sice ocáskem, ale celý den jsme ji už nespustil z očí. To samé jsme již zkoušeli v sutinách. Byla to sranda.
Snad mi to panička nezkazí a půjde nám to tak dobře, jako našim kamarádům.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
